Konstantin Šindelář

Moskva, Písek, Brno a Pozořice - toť velká města mého života (pravda, jedno z nich je velký městys, ale které, to vám schválně neprozradím). Díky těmto městům (a městysi) lze můj život rozdělit na několik fází, z nichž během každé jsem se něco zásadního naučil. V Moskvě (0-7 let) jsem se naučil rusky. V Písku (7-18 let) jsem se naučil česky. V Brně (18-26) jsem se naučil pít Starobrno. A konečně, v Pozořicích (26+ let) jsem se naučil mít rodinu a děti...

Mou velkou vášní byla odjakživa literatura. Celé mládí jsem seděl nebo ležel v knížkách. V případě beletrie se můj vkus postupně posouval od příběhů o zvířatech, přes dobrodružné (hlavně mayovky, verneovky a ransomeovky) a historické romány, až nakonec zakotvil ve vodách fantastiky (třebaže se nikterak nebráním ani plavbám do jiných moří a oceánů). Má pouť coby autora - a vlastní psaní u mě s četbou odjakživa kráčelo ruku v ruce - měla přibližně stejný průběh. První povídku jsem publikoval v roce 1998. Následovalo několik více či méně úspěšných let, kdy jsem se svými příběhy obrážel různé literární soutěže a mé práce tu a tam vycházely ve sbornících a časopisech. Někdy po roce 2005 jsem s psaním přestal... a dodnes jsem se k němu nevrátil. Důvodů je celá řada - skončil jsem školu, nastoupil jsem do práce, objevily se děti, hypotéky, chronická lenost... Psaní však pro mě nadále zůstává důležité (je to taková moje platonická láska) a já tak nějak nepřestávám doufam, že se k němu zase někdy vrátím.

Poslední součástí svaté literární trojice je pro mě kromě čtení a psaní beletrie ještě její překládání. K tomu jsem se (v podstatě náhodou) dostal někdy začátkem tisíciletí, ale na rozdíl od psaní jsem u něho navzdory všem životním úskalím setrval. Začínal jsem coby překladatel jedné americké ságy; teprve po čase se mi naskytla možnost překládat fantasy a sci-fi také z ruštiny. Postupně jsem dospěl k rozhodnutí nepřijímat každou zakázku, ale naopak jít nakladateli naproti, nabízet mu nadstandardní služby: vybírat a doporučovat zajímavé knihy, domlouvat práva, shánět původní obálky i zajímavé doslovy a tam, kde je to možné, také získávat podpůrné granty. Ruskou fantastiku (a vlastně i literaturu jako takovou) mám opravdu hodně rád a snažím se udržovat si přehled o tamním knižním trhu. Chtěl bych se přičinit o to, aby se to nejlepší odtud dostalo i k nám (což se zatím moc neděje); pravda, jako překladatel nejsem až tolik aktivní (zpravidla zvládám jen jednu knihu do roka), ale to, co dělám, dělám pořádně, s maximální možnou pečlivosti. V celém mém počínání byl samozřejmě odjakživa kus idealismu, naivity a víry, že se dobrá kniha přece musí prodavat sama. Dnes už vím, že nemusí... Ale taková maličkost mi přece nezabrání v tom, abych pracoval dál!


Konstantin Šindelář